Historie čokolády

Čokoláda je starší než leckteré světové náboženství. První zmínky o ní se objevily již u olmécké civilizace přibližně tisíc let před Kristem. S jistotou je pak vaření čokolády připisováno Mayům a Aztékům. Tehdejší čokoláda se ale od naší dnešní formy výrazně lišila. Šlo o silně hořký nápoj z fermentovaných, později pražených a drcených kakaových bobů, často s příměsí vanilky, tabáku, chilli nebo jiných druhů koření.

Do Evropy přivezl kakaové boby španělský dobyvatel Hernando Cortés z oblasti dnešního Mexika. Pití čokoládového nápoje se brzy rozšířilo a stalo se pro evropskou společenskou smetánku módní záležitostí. Nové výrobní postupy, především pak přidávání cukru, rozšíření tohoto společenského zvyku ještě podpořily a čokoláda se stávala stále žádanější pochoutkou. To napomáhalo rozšíření kakaovníkových plantáží po celé Střední a Jižní Americe, ale později i přesun do Afriky a Asie.

Zásadní revoluci ve výrobě čokolády způsobil v roce 1828 Holanďan Conrad van Houten, který oddělil kakaové máslo od kakaového prášku, čímž se stala výroba čokolády levnější a všem společenským vrstvám dostupnější. O pár let později vznikla první tuhá čokoláda jako směs kakaového másla, kakaového prášku a cukru. Její podoba už se velmi blížila té dnešní. První mléčná čokoláda byla vyrobena v roce 1875 přidáním kondenzovaného mléka.

Tím ale lidská fantazie nekončí. V roce 1913 vznikly první plněné čokoládové bonbony. Známým belgickým pralinkám dal jméno francouzský maršál hrabě du Plessis-Praslin, skutečným vynálezcem byl však jeho kuchařský mistr Lassagne. Že se dá s čokoládovou chutí stále nově experimentovat a že čokoládový svět nezná hranic, dokazuje nová exkluzivní kolekce Magnum pro opravdové labužníky.